Životní a pracovní role: Proč je důležité vědět, kým jsme, než začneme plánovat?


To podstatné

Máte naplánovaný pracovní týden, jasně stanovené úkoly a kalendář zaplněný důležitými schůzkami. V práci dosahujete výsledků, zvládáte operativu a plníte své povinnosti. Přesto máte na konci týdne pocit, že jste opět zanedbali něco podstatného. Rodinu, vlastní rozvoj, přátele nebo čas pro sebe.

Možná nepotřebujete další techniku time managementu. Možná si potřebujete nejprve ujasnit, jaké role ve svém životě zastáváte, co pro Vás znamenají a kterým chcete skutečně věnovat pozornost.

Životní a pracovní role totiž ovlivňují naše každodenní rozhodování. Přinášejí odpovědnosti, očekávání a závazky, které mezi sebou často soupeří o omezený čas a energii. Pokud jim nerozumíme, snadno začneme plánovat především podle toho, co je právě naléhavé nebo co od nás očekávají ostatní.

Dobře nastavený systém osobní produktivity by proto měl vycházet nejen z úkolů a cílů, ale také z našich hodnot, životních rolí a aktuálních priorit.

Kým vlastně jsme? Identita, hodnoty a životní role

Když se někoho zeptáte, kdo je, často odpoví svou profesí. Jsem manažer, podnikatel, lékař nebo specialista.

Jenže naše pracovní pozice představuje pouze jednu část toho, kým jsme.

Současně můžeme být rodiči, partnery, přáteli, studenty nebo členy určité komunity. V každé z těchto rolí máme jiné odpovědnosti a setkáváme se s odlišnými očekáváními.

Abychom pochopili jejich význam pro plánování, potřebujeme rozlišit několik základních pojmů.

PojemCo znamenáPříklad
IdentitaJak sami sebe vnímáme a kým chceme být.Chci být člověkem, na kterého se ostatní mohou spolehnout.
HodnotyPrincipy, podle kterých se chceme rozhodovat.Odpovědnost, rodina, rozvoj.
RoleNaše postavení a zapojení do vztahů či společenských situací.Manažer, rodič, partner.
OdpovědnostiCo máme nebo chceme v jednotlivých rolích zajistit.Rozvíjet tým, podporovat děti.
CíleKonkrétní výsledky, kterých chceme dosáhnout.Připravit kolegu na samostatné vedení projektu.

Tyto pojmy spolu souvisejí, ale nejsou zaměnitelné.

Například hodnota rozvoj se může projevovat několika způsoby. Jako manažer podporujete samostatnost svých lidí. Jako rodič pomáháte dětem získávat nové dovednosti. Jako student rozvíjíte vlastní znalosti.

Stejná hodnota, různé role a odlišné odpovědnosti.

Proč mají jednotlivé role různý význam?

Sociologové Sheldon Stryker a Peter Burke vysvětlují v teorii identity, že člověk má více identit, které souvisejí s jeho společenskými rolemi. Jejich význam a pravděpodobnost, že se projeví v konkrétním jednání, se mohou lišit. [2]

Představte si manažera, který je zvyklý osobně řešit každý problém.

Jeho profesní identita může být úzce spojena s přesvědčením, že dobrý manažer musí být vždy dostupný a připravený pomoci.

Postupně tak přijímá další odpovědnosti, kontroluje rozhodnutí kolegů a zůstává v práci déle, než původně plánoval.

Nemusí jít pouze o pracovní vytížení. Svou roli si také určitým způsobem vykládá.

A právě zde vzniká důležitá otázka: Které odpovědnosti skutečně vyplývají z Vaší role a které jste si postupně vytvořili sami?

Životní role jako základ našich priorit

Psycholog Donald Super se již v roce 1980 zabýval tím, jak se jednotlivé životní role prolínají a mění během života.

Ve svém modelu Life-Career Rainbow popisuje kariéru v širších životních souvislostech. Člověk není pouze pracovníkem, ale současně zastává další role, například rodiče, partnera, studenta nebo člena společnosti. Jejich význam se navíc v různých životních etapách proměňuje. [1]

Tento pohled je pro plánování důležitý.

Ve třiceti letech můžete věnovat velkou část svého času budování kariéry. O několik let později začnete přikládat větší význam rodině, zdraví nebo vlastnímu podnikání. Později se můžete více věnovat předávání zkušeností či studiu.

Neexistuje univerzální pořadí, které by určovalo, jaké role mají být v určitém věku nejdůležitější.

Nemusíte všem rolím věnovat stejně času

Představa dokonale vyváženého života může být zavádějící.

Pokud máte pět důležitých rolí, neznamená to, že jim musíte přidělit přesně pětinu svého času.

Každá role má jiné nároky. Některé vyžadují pravidelnou přítomnost, jiné intenzivnější zapojení v určitém období.

Například příprava na profesní zkoušku může dočasně zvýšit nároky na studium. Náročná rodinná situace zase může vyžadovat omezení některých pracovních aktivit.

Podstatné není dosáhnout stejného časového zastoupení všech rolí, ale vědomě rozhodovat o jejich významu a odpovědnostech.

A současně přijmout, že každé takové rozhodnutí má své důsledky.

Proč nestačí stanovovat cíle bez souvislosti s vlastními hodnotami?

Představte si dva manažery, kteří mají stejný profesní cíl: během dvou let získat vyšší pracovní pozici.

První chce větší odpovědnost, možnost rozvíjet tým a ovlivňovat fungování organizace.

Druhý usiluje o povýšení především proto, že má pocit, že by v jeho věku už měl být na vyšší pozici.

Výsledek, kterého chtějí dosáhnout, je stejný. Jejich motivace se však výrazně liší.

Psychologové Kennon Sheldon a Andrew Elliot se ve svém výzkumu zabývali tím, nakolik jsou osobní cíle v souladu se zájmy a hodnotami člověka.

Jejich model self-concordance ukazuje, že lidé sledující cíle odpovídající jejich vnitřním motivům vynakládají vytrvalejší úsilí a mají větší pravděpodobnost dosažení těchto cílů. Jejich dosažení navíc souvisí s větším přínosem pro subjektivní pohodu. [3]

To samozřejmě neznamená, že každý cíl musí být příjemný nebo že povinnosti, které jsme si sami nevybrali, nemají význam.

Ukazuje to však, proč bychom při plánování neměli zůstávat pouze u otázky, čeho chceme dosáhnout.

Stejně důležité je vědět, proč o daný výsledek usilujeme a jak souvisí s našimi hodnotami a rolemi.

Od hodnoty ke konkrétnímu rozhodnutí

Příklad z manažerské praxe:

ÚroveňKonkrétní příklad
HodnotaRozvoj
RoleManažer
OdpovědnostPodporovat samostatnost týmu
CílPřipravit kolegu na převzetí odpovědnosti za projekt
Konkrétní jednáníDelegovat vybraná rozhodnutí a pravidelně poskytovat zpětnou vazbu

Takto začíná mít plánování jasnější směr.

Manažer si do kalendáře nezapisuje rozvojový rozhovor pouze proto, že je součástí jeho pracovní rutiny. Ví, jakému výsledku má sloužit.

A pokud se objeví nový požadavek, dokáže lépe posoudit, zda je skutečně důležitější.

Když se životní a pracovní role dostanou do konfliktu

Znalost vlastních rolí neznamená, že mezi nimi přestanou vznikat konflikty.

Představte si páteční odpoledne. Zákazník potřebuje urgentně vyřešit problém a očekává Vaši osobní účast. Současně jste dětem slíbili, že přijdete na jejich vystoupení.

Obě situace jsou důležité a obě mají konkrétní důsledky.

Lepší organizace kalendáře sama o sobě tento konflikt nevyřeší.

Jeffrey Greenhaus a Nicholas Beutell popsali již v roce 1985 tři základní zdroje konfliktu mezi pracovními a rodinnými rolemi. [4]

Časový konflikt

Čas věnovaný jedné roli omezuje možnost naplňovat jinou.

Typickým příkladem jsou pravidelné přesčasy, které zasahují do rodinného programu.

Konflikt způsobený zátěží

Nároky jedné role negativně ovlivňují naše fungování v jiné.

Po náročném pracovním dni můžete být fyzicky doma, ale natolik vyčerpaní, že se nedokážete soustředit na rozhovor s partnerem nebo společnou aktivitu s dětmi.

Konflikt očekávaného chování

Jednotlivé role mohou vyžadovat odlišné způsoby jednání.

V práci potřebujete někdy rychle rozhodovat, řešit konflikty a prosazovat nepopulární opatření. V osobních vztazích může být ve stejné chvíli potřebnější trpělivost, naslouchání a ochota ustoupit.

Ne každý konflikt vyřeší lepší time management

Tohle je důležité si připustit. Pokud máte dlouhodobě příliš mnoho odpovědností, další technika plánování nemusí pomoci.

Někdy potřebujete delegovat, změnit rozdělení práce, upravit očekávání nebo některý závazek odmítnout.

Zkuste si položit otázku:

Jaký problém se opakovaně snažím vyřešit lepším plánováním, přestože ve skutečnosti vyžaduje změnu mých odpovědností?

Mohou se jednotlivé role také podporovat?

Ano. Životní role nemusí být pouze zdrojem vzájemného soupeření.

Greenhaus a Powell v roce 2006 představili model work-family enrichment, který vysvětluje, jak mohou zkušenosti z jedné role přispívat k lepšímu fungování v jiné. [5]

Například manažer se díky práci s týmem naučí lépe naslouchat a poskytovat zpětnou vazbu. Tyto dovednosti následně využívá také v rodinných vztazích.

Nebo naopak získá při výchově dětí zkušenosti s trpělivostí a vysvětlováním, které mu pomáhají při vedení méně zkušených kolegů.

Nejde o automatický efekt. Více rolí může znamenat více příležitostí k rozvoji, ale také větší zátěž.

Proto je důležité uvažovat nejen o tom, kolik času nám jednotlivé role berou, ale také co nám přinášejí.

Praktický návod: Jak vytvořit vlastní Mapu životních a pracovních rolí

Teorie nám pomáhá pochopit, proč jsou role důležité. Sama o sobě ale nezmění způsob, jakým plánujeme.

Proto doporučuji jednoduché cvičení, které využívám jako východisko pro vědomé stanovování priorit.

Nazvěme ho Mapa životních a pracovních rolí (Role Map).

Jeho cílem není vytvořit dokonalou analýzu vlastního života. Má Vám pomoci identifikovat důležité role, odhalit zásadní nesoulady a rozhodnout o jedné konkrétní změně.

Následující tři kroky tvoří jeden celek.

1. Pojmenujte své role a hlavní odpovědnosti

Vezměte si papír nebo otevřete prázdný dokument.

Sepište své současné životní a pracovní role. Pro začátek stačí přibližně pět až osm těch, které považujete za významné. Počet není pravidlem, ale praktickým doporučením, aby cvičení zůstalo přehledné.

U každé role si odpovězte:

  • Co pro mě tato role znamená?
  • Jaké jsou moje nejdůležitější odpovědnosti?
  • Co chci svým působením v této roli přinášet?

Příklad:

RoleCo je pro mě důležité?
ManažerDosahovat výsledků a vytvářet samostatný tým.
RodičPodporovat děti a být součástí jejich života.
PartnerBudovat kvalitní vztah a společně rozhodovat.
StudentRozvíjet znalosti a nové schopnosti.
PřítelUdržovat dlouhodobé vztahy a vzájemnou podporu.

Nesnažte se vytvářet seznam rolí, které by podle Vás měl zastávat úspěšný člověk.

Zajímají nás Vaše skutečné role a odpovědnosti.

2. Porovnejte své role s realitou

Otevřete kalendář za poslední dva až čtyři týdny. Podívejte se, čemu jste skutečně věnovali čas. Neomezujte se pouze na naplánované schůzky. Zohledněte také neplánovanou práci, přesčasy a závazky, které v kalendáři běžně neevidujete.

U každé důležité role zvažte dvě věci:

Význam: Jak důležitá je pro Vás tato role v současné životní situaci?

Realita: Odpovídá Vaše skutečné zapojení tomu, co v této roli považujete za podstatné?

Nepotřebujete vše převádět na hodiny nebo procenta. Čas je důležitý údaj, ale sám o sobě nevypovídá o kvalitě vztahů ani o tom, zda dobře naplňujete své odpovědnosti.

Možná zjistíte, že roli rodiče považujete za zásadní, ale společný čas s dětmi opakovaně odsouváte.

Nebo že jako manažer věnujete většinu pracovního týdne operativě, přestože za svůj hlavní přínos považujete rozvoj lidí a systémové řízení.

V takové situaci vzniká nesoulad mezi tím, co od své role očekáváte, a tím, jak ji skutečně naplňujete. Buďte však opatrní při interpretaci. Jeden mimořádně náročný týden ještě nedokazuje, že máte špatně nastavené životní priority. Některé závazky jsou také nevyhnutelné a jejich změna nemusí být výhradně ve Vašich rukou.

Hledejte především opakující se vzorce, nikoliv jednotlivá selhání.

3. Vyberte jednu změnu a promítněte ji do plánu

Teď přichází nejdůležitější část.

Nestačí zjistit, že některé roli chcete věnovat více pozornosti. Potřebujete rozhodnout, co konkrétně změníte.

Vyberte jednu roli, u které vidíte významný nesoulad.

Potom si položte tři otázky:

  • Co potřebuji začít dělat nebo dělat jinak?
  • Kterou současnou činnost kvůli tomu omezím, deleguji nebo ukončím?
  • Kdy změnu vyzkouším a podle čeho poznám, že pomohla?

Příklad: Manažer zjistí, že mu opakovaná operativní rozhodnutí zabírají několik hodin týdně. Přitom chce věnovat více času rozvoji týmu. Místo obecného předsevzetí „budu více delegovat“ zvolí konkrétní postup:

V pondělí s vedoucími dohodnu, které běžné provozní situace mohou rozhodovat samostatně a za jakých podmínek je mají eskalovat. Uvolněný čas využiji pro rozvojové rozhovory.

Tím nevytváří pouze nový úkol. Mění způsob, jakým naplňuje svou manažerskou roli.

Při převodu rozhodnutí do jednání mohou pomoci také jednoduché situační plány.

Například: Pokud v úterý dokončím ranní operativní poradu, věnuji následujících třicet minut přípravě rozvojového rozhovoru.

Účinnost podobných plánů, které předem spojují konkrétní situaci s požadovaným jednáním, podporuje meta-analýza Petera Gollwitzera a Paschala Sheerana zahrnující 94 nezávislých testů. [7]

Zkuste vybranou změnu po dobu dvou až čtyř týdnů. Potom ověřte, co se skutečně změnilo.

Délka je zde praktickým návrhem pro první vyhodnocení, nikoliv vědecky stanovenou lhůtou.

Výsledkem cvičení nemá být další seznam povinností. Má jím být konkrétní rozhodnutí, které lépe propojí Vaše priority s každodenním jednáním.

Naše životní role se mění. Plánování by mělo také.

I dobře nastavený systém může časem přestat vyhovovat.

Změníte pracovní pozici, stanete se rodičem, dokončíte studium nebo se rozhodnete rozvíjet vlastní projekt.

Každá taková změna může ovlivnit Vaše odpovědnosti a dosavadní priority.

Zajímavý pohled přináší výzkum Herminie Ibarry, která zkoumala přechody lidí do nových profesních rolí.

Ukazuje, že profesní identita se může postupně utvářet prostřednictvím experimentování s novým způsobem jednání a následného vyhodnocování zkušeností. [6]

Nemusíme tedy vždy předem přesně vědět, kým se chceme stát.

Někdy to zjistíme až ve chvíli, kdy vyzkoušíme novou odpovědnost nebo způsob práce.

Proto považuji pravidelnou revizi životních rolí za důležitou součást osobního plánování.

Jednou za několik měsíců se můžete vrátit ke své Mapě rolí a ověřit:

  • Které role jsou pro mě nyní nejdůležitější?
  • Změnily se moje odpovědnosti nebo očekávání?
  • Která současná priorita už neodpovídá tomu, kam chci směřovat?

Cílem není neustále přehodnocovat celý život.

Jde o to, abyste dlouhodobě neplnili cíle, které jste si stanovili v úplně jiné životní situaci.

Jak životní role zapadají do MySystemP?

Vlastní systém osobní produktivity by měl člověku pomáhat nejen organizovat úkoly, ale také rozhodovat, kterým z nich dát přednost.

Právě proto v metodice MySystemP začínám smyslem, hodnotami a životními rolemi.

První vrstva, Smysl, role a směr, pomáhá hledat odpovědi na otázky, co je pro Vás důležité, jaké odpovědnosti zastáváte a kam chcete směřovat.

Druhá vrstva, Strategické priority, převádí tato východiska do rozhodování o cílech a využití času.

Teprve potom přichází návrh konkrétního systému, jeho každodenní používání a pravidelná revize.

Mapa životních a pracovních rolí tak může vytvořit přirozené propojení mezi prvními dvěma vrstvami MySystemP.

Nejde o další samostatnou metodu time managementu, kterou musíte udržovat vedle svého plánovače.

Je to pomůcka, která Vám umožní lépe určit, co má ve Vašem systému dostat prostor a proč.

Význam plánování ostatně přesahuje samotný pracovní výkon. Meta-analýza Brada Aeona, Aïdy Faber a Alexandry Panaccio z roku 2021 našla pozitivní vztah mezi time managementem a pracovními výsledky i psychickou pohodou. Souvislost se životní spokojeností byla ve zkoumaných datech dokonce výraznější než některé vztahy k pracovní výkonnosti. [8]

To ovšem není přímý důkaz účinnosti práce s životními rolemi.

Připomíná nám to širší perspektivu: smyslem efektivního řízení času nemusí být pouze vyšší pracovní výkon. Může jím být také způsob života, se kterým jsme dlouhodobě spokojeni.

Neplánujte pouze úkoly. Rozhodujte, čemu má Váš čas sloužit.

Můžete mít propracovaný kalendář, kvalitní denní rutinu a výborně zvládnuté pracovní návyky.

Pokud ale dlouhodobě věnujete většinu své kapacity činnostem, které neodpovídají Vašim skutečným prioritám, samotná efektivita Vám nepomůže.

Životní a pracovní role představují jeden ze způsobů, jak si své priority ujasnit.

Pomáhají nám pochopit, za co odpovídáme, co je pro nás důležité a kde potřebujeme změnit současný způsob fungování.

Neznamená to, že musíme všem rolím věnovat stejný čas nebo že dokážeme odstranit všechny konflikty mezi prací a osobním životem.

Důležité je, abychom o svých prioritách rozhodovali vědomě, nikoliv pouze podle naléhavosti požadavků, které k nám přicházejí.

Zkuste proto při příštím týdenním plánování nezačínat seznamem úkolů.

Nejdříve si položte jednu otázku:

Odpovídá způsob, jakým tento týden využiji svůj čas, tomu, co považuji ve svém životě a práci za skutečně důležité?

Možná zjistíte, že nepotřebujete zvládnout více. Potřebujete změnit jen jednu věc, které pravidelně dáváte přednost.

Víte, co je pro Vás důležité, ale nedaří se Vám podle toho plánovat?

Při koučinku a mentoringu společně projdeme Vaše současné role, odpovědnosti a priority. Pomohu Vám vytvořit osobní systém produktivity, který bude odpovídat Vaší pracovní realitě, způsobu rozhodování i dlouhodobým cílům.

Začít můžeme úvodní konzultací zdarma.

Domluvit úvodní konzultaci

Časté otázky (FAQ)

Co jsou životní role?

Životní role představují postavení a způsoby zapojení člověka do různých vztahů a společenských situací. Patří mezi ně například role rodiče, partnera, přítele, zaměstnance nebo člena komunity. S jednotlivými rolemi jsou spojena určitá očekávání, závazky a odpovědnosti.

Jaký je rozdíl mezi životními rolemi a hodnotami?

Hodnoty jsou principy, které považujeme za důležité a podle kterých se chceme rozhodovat. Životní role představují konkrétní vztahy a oblasti odpovědnosti, ve kterých se mohou tyto hodnoty projevovat. Jedna hodnota tak může ovlivňovat naše chování v několika různých rolích.

Jak si určit nejdůležitější životní role?

Sepište své současné role a u každé si ujasněte hlavní odpovědnosti a osobní význam. Potom zvažte, které z nich vyžadují největší pozornost v současné životní situaci. Nemusíte vytvářet definitivní pořadí. Důležité je rozpoznat, kde potřebujete změnit své priority.

Jak souvisejí životní role s time managementem?

Životní role pomáhají určit, jakým odpovědnostem a cílům chceme věnovat čas. Time management následně pomáhá organizovat konkrétní činnosti a závazky. Pokud jsou role a priority nejasné, můžeme efektivně plánovat úkoly, které neodpovídají našim dlouhodobým potřebám.

Jak často bychom měli své životní role přehodnocovat?

Zásadní změny rolí je vhodné promyslet při významných životních nebo profesních událostech. Pro běžnou praxi může být užitečná také pravidelná reflexe jednou za několik měsíců. Důležitější než pevný interval je schopnost rozpoznat, kdy dosavadní priority přestávají odpovídat aktuální situaci.

Použité odborné zdroje

[1] Super, D. E. (1980).
A Life-Span, Life-Space Approach to Career Development.
Journal of Vocational Behavior, 16(3), 282–298.

Základní teoretický rámec životních rolí, jejich vzájemného působení a proměnlivosti během života.

Otevřít původní publikaci

[2] Stryker, S., & Burke, P. J. (2000).
The Past, Present, and Future of an Identity Theory.
Social Psychology Quarterly, 63(4), 284–297.

Vztah osobní identity, sociálních struktur a rolí. Teoretické vysvětlení rozdílné významnosti identit.

Otevřít původní publikaci

[3] Sheldon, K. M., & Elliot, A. J. (1999).
Goal Striving, Need Satisfaction, and Longitudinal Well-Being: The Self-Concordance Model.
Journal of Personality and Social Psychology, 76(3), 482–497.

Empirický výzkum vztahu mezi souladem osobních cílů s vnitřní motivací, úsilím a subjektivní pohodou.

Otevřít studii

[4] Greenhaus, J. H., & Beutell, N. J. (1985).
Sources of Conflict Between Work and Family Roles.
Academy of Management Review, 10(1), 76–88.

Teoretický model časového konfliktu, konfliktu vyvolaného zátěží a neslučitelnými požadavky na chování.

Otevřít původní publikaci

[5] Greenhaus, J. H., & Powell, G. N. (2006).
When Work and Family Are Allies: A Theory of Work-Family Enrichment.
Academy of Management Review, 31(1), 72–92.

Teoretický model vysvětlující, jak zkušenosti z jedné role mohou podporovat fungování v jiné.

Otevřít původní publikaci

[6] Ibarra, H. (1999).
Provisional Selves: Experimenting with Image and Identity in Professional Adaptation.
Administrative Science Quarterly, 44(4), 764–791.

Kvalitativní výzkum formování profesní identity při přechodu do nových rolí.

Otevřít vědecký článek

[7] Gollwitzer, P. M., & Sheeran, P. (2006).
Implementation Intentions and Goal Achievement: A Meta-Analysis of Effects and Processes.
Advances in Experimental Social Psychology, 38, 69–119.

Meta-analýza účinnosti plánů propojujících konkrétní situace s požadovaným jednáním.

Otevřít meta-analýzu

[8] Aeon, B., Faber, A., & Panaccio, A. (2021).
Does Time Management Work? A Meta-Analysis.
PLOS ONE, 16(1), e0245066.

Meta-analýza vztahů mezi time managementem, výkonností, psychickou pohodou a životní spokojeností.

Otevřít studii – plný text

Doplňující odborná inspirace

[9] Christensen, C. M. (2010).
How Will You Measure Your Life?
Harvard Business Review, July–August 2010.

Manažerská esej o rozhodování, přidělování omezených zdrojů a dlouhodobých životních prioritách. Slouží jako obsahová inspirace, nikoliv jako empirický důkaz.

Otevřít článek Harvard Business Review

Poznámka ke zdrojům: Vědecké závěry jsou odlišeny od praktických interpretací. Mapa životních a pracovních rolí a její tříkrokový postup představují autorskou pracovní pomůcku, nikoliv vědecky validovanou diagnostickou metodu. U odborných publikací, jejichž úplný text není veřejně přístupný, vychází popis z ověřených bibliografických údajů a dostupných abstraktů.