O co jde?
Paretův princip vyjadřuje, že poměrně malá část příčin může mít rozhodující vliv na výsledek. V osobní produktivitě nás vede k hledání činností, které přinášejí největší hodnotu vzhledem k času a energii, jež jim věnujeme. Známý poměr 80/20 je přitom orientační: v konkrétní situaci může být poměr samozřejmě jiný. [1, 2]

Možná pravidlo znáte jako poučku, že dvacet procent vybrané práce vytváří přibližně osmdesát procent výsledků. Jenže zkuste podle ní naplánovat příští pondělí. Které úkoly vyberete? Co uděláte s ostatními? A podle čeho poznáte, že jste vybrali správně?
Skutečná obtíž začíná ve chvíli, kdy musíte některé práci dát přednost a jiné ubrat prostor. Bez tohoto rozhodnutí zůstane 80/20 zajímavou myšlenkou, která na Vašem pracovním týdnu nic nezmění.
Co nám Paretův princip skutečně říká
Vilfredo Pareto zkoumal nerovnoměrné rozdělení bohatství. Joseph M. Juran později tuto myšlenku rozvinul v řízení kvality: při řešení problémů se vyplatí hledat několik příčin, které odpovídají za podstatnou část potíží. Princip pojmenoval po Paretovi. [1]
Představte si například firmu se stovkou zákazníků, z nichž dvacet vytváří osmdesát procent tržeb. Pro obchodníka je to důvod zjistit, čím jsou tito zákazníci výjimeční a jak o ně pečovat. Samotné číslo však ještě neříká, kolik práce vyžadují ani jaký přinášejí zisk. Rozhodnutí tedy záleží také na tom, co chce firma zlepšit.
Podobně je třeba přemýšlet o vlastním čase. Nejdříve si musíte ujasnit, jaký výsledek má Vaše práce přinášet. Teprve potom můžete posoudit, které činnosti k němu skutečně přispívají.
Richard Koch, který princip rozpracoval pro osobní efektivitu, označuje vztah mezi malou částí času a většinou výsledků za hypotézu, kterou máme ověřovat vlastní zkušeností. [2] Nemusíte proto ve svém kalendáři za každou cenu najít přesně dvacet procent „správné práce“.
Proč nestačí vybrat nejdůležitější úkoly
Uvažujme modelovou situaci. Manažer každý den odpovídá na dotazy týmu, doplňuje zadání a schvaluje výjimky. Večer si naplánuje práci na rozvoji oddělení, ale ráno se stejný koloběh rozběhne znovu.
Mohl by začít odpovídat rychleji nebo si lépe seřadit požadavky. Pokud by použil Paretův princip, který jej může vést ještě o krok dál, položil by si podobnou otázku: Které opakující se potíže vytvářejí největší část této práce a co může ovlivnit?
Při bližším pohledu může následně zjistit, že mnoho dotazů vzniká kvůli neúplnému zadání. Čas věnovaný zlepšení zadávání pak může omezit potřebu dalších vysvětlení. Jeho přínos se projeví opakovaně, při každé další zakázce.
Takovou činnost snadno přehlédnete, protože nemá vlastní urgentní upozornění. Zatímco odpověď na zprávu okamžitě uvolní tlak, změna způsobu práce vyžaduje soustředění a dohodu s ostatními. Právě proto potřebuje v systému řízení času vědomě přidělené místo.
Jak převést pravidlo 80/20 do pracovního týdne
1. Zjistěte, co Vám opakovaně bere čas
Vyberte jednu situaci, která Vás pravidelně zaměstnává. Například neustálé dotazy kolegů k zadané práci. Po dobu pěti pracovních dní si u každého dotazu poznamenejte, co bylo potřeba dořešit a kolik času Vám to přibližně zabralo. Zápis může vypadat takto: „Zakázka/situace A — chybějící termín — 10 minut.“
Na konci týdne podobné situace seskupte. V modelovém příkladu může vzniknout tento přehled:
| Co jste s kolegy dořešovali | Čas za týden |
| Chybějící informace v zadání | 150 minut |
| Kdo má rozhodnutí schválit | 90 minut |
| Ostatní dotazy | 60 minut |
Dvě oblasti zde spotřebovaly čtyři z pěti hodin. Máte konkrétní místo, kde začít hledat úsporu. Projděte několik zadání s kolegy a ověřte, které informace chybějí nejčastěji a proč.
2. Vyberte jednu změnu, která omezí opakovanou práci
Pokud se ukáže, že v zadáních pravidelně chybí termín a očekávaný výstup, připravte s kolegy jednoduché pravidlo. Každé nové zadání bude obsahovat:
- Výsledek: Co má být hotové?
- Odpovědnost: Kdo úkol převezme?
- Termín: Do kdy má být dokončen?
- Podmínku dokončení: Podle čeho poznáme, že je výsledek v pořádku?
Místo „Připravte podklady k poradě“ pak zadání zní:
Jano, do středy do 14:00 připravte přehled tří nejčastějších příčin zpoždění za minulý měsíc. U každé uveďte počet případů a navrhované opatření. Stačí jedna tabulka, ze které na poradě vybereme první problém k řešení.
Vyzkoušejte tento způsob na pěti běžných úkolech. Sledujte, zda kolegové dokážou začít bez dalšího vysvětlování. Současně si všímejte, kolik času zabere samotné zadávání. Změna má v součtu práci ušetřit, takže jednoduchým úkolům nepřidávejte zbytečnou administrativu.
3. Dejte změně čas v kalendáři a ověřte, zda pomohla
Otevřete kalendář na příští týden a vyhraďte si například třicet minut na přípravu a domluvu s týmem. Rovnou určete, odkud tento čas vezmete. Můžete po dohodě zkrátit informační poradu a běžné aktuality poslat předem.
Do plánovače si zapište konkrétní závazek:
V úterý od 9:00 do 9:30 domluvím s týmem podobu zadání. Během následujících dvou týdnů ji vyzkoušíme na pěti úkolech. Druhý pátek vyhodnotíme čas přípravy i dodatečného vysvětlování.
Při vyhodnocení porovnávejte podobně náročné úkoly. Zjistěte, zda ubylo doplňujících dotazů, kolik času jste celkem ušetřili a zda se práce pouze nepřesunula na někoho jiného.
Pokud změna funguje, používejte ji dál a uvolněný čas přidělte konkrétní prioritě. Například hodině týdně na rozvoj kolegy, kterou jste dosud odkládali. Tím se Paretův princip promítne do skutečné změny pracovního týdne: omezíte opakovanou zátěž a získanou kapacitu věnujete tomu, co chcete posunout.
Pravidelná kontrola chrání před tím, abyste dál věnovali čas změně, která nepřináší očekávaný efekt. Význam sledování pokroku podporuje také meta-analýza Harkina a kolegů zahrnující 138 experimentálních studií. [6]
Samozřejmě příklad je zjednodušení pro ilustraci principu, jsem si vědom, že realita je mnohem komplikovanější a identifikace skutečných příčin vyžaduje častokrát mnoho úsilí a času.
Některé činnosti se vyplatí až časem
Při hledání činností s největším přínosem neposuzujte všechno jen podle toho, co Vám to přinese dnes. Představte si, že za Vámi kolega každý den chodí se stejným typem problému. Pokaždé ho během pár minut vyřešíte, protože je to rychlejší než vysvětlování. Jednotlivě jde o drobnost, za měsíc už Vám ale tyto dotazy zaberou několik hodin. Pokud si jednou vyhradíte čas a naučíte kolegu postupovat samostatně, můžete většinu těchto zásahů postupně odbourat. Právě tak lze využít princip 80/20: najít jednu změnu, která omezí velkou část opakované práce.
Stejně uvažujte o věcech, se kterými teprve začínáte. James Clear upozorňuje, že nová cesta zpočátku nemusí vypadat tak výhodně jako to, co už znáte a umíte. [8] Kdybyste se rozhodovali jen podle dosavadních výsledků, mohli byste stále odkládat studium, získávání nové dovednosti nebo přípravu nové služby. Dopředu si proto řekněte, co od takové činnosti očekáváte, kolik času jí chcete věnovat a kdy se podíváte, zda se Vaše očekávání naplňují.
Jak z 80/20 udělat součást vlastního systému
V MySystemP začíná rozhodování smyslem a hodnotami. Ty následně určují, co pro Vás znamená dobrý výsledek. Paretův princip má pomáhat vybírat strategické priority: kde má Vaše pozornost největší přínos právě pro Váš dobrý výsledek.
Taktika převádí tuto volbu do konkrétního postupu, exekuce do skutečné práce a revize ověřuje, zda se očekávání naplnilo. V mPlanneru tak vedle priority může stát i rozhodnutí, čemu čas uberete a podle čeho poznáte posun.
Uvolněná hodina může patřit projektu, rozhovoru s kolegou i rodině. O jejím využití rozhoduje směr, který jste si zvolili. Paretův princip začne fungovat ve Vašem systému tehdy, když podle zjištěného přínosu skutečně změníte rozdělení svého času.
Víte, čemu byste chtěli dát větší prostor, ale operativa případně prokrastinace pokaždé zvítězí? Na úvodní konzultaci společně projdeme Váš způsob práce a vybereme konkrétní změnu, kterou můžete začít.
Časté otázky
Musí pravidlo 80/20 platit přesně?
Nemusí. Vyjadřuje nerovnoměrný přínos různých činností. Skutečný poměr závisí na situaci a na tom, co měříte.
Jak najít činnosti s největším přínosem?
Určete požadovaný výsledek, projděte svou skutečnou práci a porovnejte přínosy s vynaloženým časem. Vybranou změnu následně ověřte v praxi.
Mohu ostatní úkoly přestat dělat?
Část lze omezit nebo předat. U ostatních nejprve ověřte, zda nepodporují důležitou práci, neplní závazky nebo nepředcházejí problémům.
Zdroje článku a doplňující odborné podklady
Čísla v textu odkazují na následující seznam. Zdroje [3], [5] a [7] jsou doplňující odborné podklady z rešerše; v této redakci nejsou přímo citovány. Praktický příklad i navržený tříkrokový postup jsou autorskou ilustrací; nejde o skutečnou případovou studii ani o experimentálně ověřenou metodu jako celek.
- Juran, J. M. (1974). The Non-Pareto Principle; Mea Culpa. Historie pojmenování a zobecnění principu; původní autorský text v archivu Juran Institute. https://www.juran.com/wp-content/uploads/2021/03/The-Non-Pareto-Principle-1974.pdf
- Koch, R. Time Revolution. Autorský výklad 80/20 při práci s časem, včetně výslovného označení výchozích tvrzení za hypotézy. https://richardkoch.net/blog/394-time-revolution
- O’Boyle, E., Jr., & Aguinis, H. (2012). The Best and the Rest: Revisiting the Norm of Normality of Individual Performance. Personnel Psychology, 65, 79–119. Studie výkonu mezi lidmi; nebyla využita jako důkaz rozložení úkolů jednotlivce. Ověřen abstrakt. https://doi.org/10.1111/j.1744-6570.2011.01239.x
- ASQ. What Is a Pareto Chart? Volba měřítka, sběr dat a řazení kategorií. https://asq.org/quality-resources/pareto
- Soković, M., Jovanović, J., Krivokapić, Z., & Vujović, A. (2009). Basic Quality Tools in Continuous Improvement Process. Strojniški vestnik – Journal of Mechanical Engineering, 55(5), 333–341. Přehled nástrojů kvality, nikoli studie osobní produktivity. Přiložený soubor Sokovic_zl(1).pdf, zejména strany PDF 1–4. Bibliografické údaje ověřeny u časopisu: https://www.sv-jme.eu/article/basic-quality-tools-in-continuous-improvement-process/
- Harkin, B., et al. (2016). Does Monitoring Goal Progress Promote Goal Attainment? A Meta-Analysis of the Experimental Evidence. Psychological Bulletin, 142(2), 198–229. Výzkumná opora sledování pokroku, nikoli validace principu 80/20. https://doi.org/10.1037/bul0000025 — autorský repozitář: https://eprints.whiterose.ac.uk/id/eprint/91437/
- Lally, P., van Jaarsveld, C. H. M., Potts, H. W. W., & Wardle, J. (2010). How Are Habits Formed: Modelling Habit Formation in the Real World. European Journal of Social Psychology, 40, 998–1009. Opakování ve stabilním kontextu u jednoduchých každodenních činností. Ověřen abstrakt; online zveřejnění 2009, časopisecký ročník 2010. https://doi.org/10.1002/ejsp.674
- Clear, J. When the 80/20 Rule Fails: The Downside of Being Effective. Autorská úvaha o riziku optimalizování minulých výsledků na úkor nového směru. https://jamesclear.com/the-downside-of-being-effective
